Rozhovor Celesty se Strážcem

Zdravím Tě An-ab-el (i). Bolí mě srdce.

….Cítím, jak An-ab-el není spokojený, nic neříká.

A ty si myslíš, že mě nebolí?

Ty máš srdce?

Ano, ne jako ty ve fyzickém těle, ale energické mám.

Bolí tě kvůli mně?

Neřekl bych kvůli, bolí mě s tebou. Když trpíš, trpím i já. Proč vytváříš dramata? Proč nejsi šťastná?

Já nevím. Asi jsem dramatický typ. Cloumá to se mnou poslední týdny nahoru a dolů, od stavů blaženosti až po zmar, vztek, sebedestrukci a zoufalství.

Vytváříš si drama sama a moc dobře to víš, tak se nevymlouvej na cloumání.

Ok, už mlčím. Velmi špatně snáším loučení a to ještě drahých bytostí, jak odešel drak, probrečela jsem celý den.

Nikdo přeci neodchází na věky, všichni existujeme a jsme propojeni. Je to pouhý pohled zúžený ve spektru rozmanitostí. Myslím, že si vytváříš drama, aby se něco dělo. Abys měla pocit, že zde žiješ.

Je to možné. Když jsou jen povinnosti typu zařizování a plnění úkolů k fungování tady, nebaví mě to tu. Pak když se něco začne dít, srdce mi skáče nahoru a dolů, mám pocit, že to je ten život tady, nebo ne?

Život tady může být lecjaký.

No promiň, ale říkal jsi, že jsi tu nebyl, tak jakpak to můžeš vědět?

Ano, nebyl jsem na Zemi. Vím toho dost, abych si udělal představu.

Představa je ale nereálná, až poznáš zdejší vibrace, pochopíš víc.

Vibrace cítím přes tebe.

Přemýšlím, jestli mi nebylo lépe, když jsem jen mluvila s rostlinami a byla sluníčkář. Když jsem utíkala před vším, co se mnou nebylo v souladu.

Tak přemýšlej.

Hm, no bylo to pohodlné. Takové bezpečné, ale nebyl tam vývoj. Jakobych stála na místě. Příjemné místo to bylo. Plné slunce a lásky, ale furt stejné.

No vidíš. A chceš stát na místě?

Ne.

Takže máš vybráno.

Mám, ale chci v tom emočním chaosu aspoň trochu klidu.

Tak si ho vytvoř. Ty jsi ta, co to řídí a co to vytváří.

Chybí mi Plejáďané, dlouho jsem s nimi nebyla v kontaktu.

Stačí se napojit. Jsou tady.

Ok. Zkusím později. Teď jsem komunikovala s bytostmi dost přísnými a nemazaly se se mnou. Každé vychýlení ze středu ostře komentovaly, takoví vesmírní vojáci.

Ale jdi…vždyť ti i zpíval velmi romantickou píseň z pozemského hlediska.

Jo, ten právě odešel, co byl hodný a vytáhnul mě z dramat, když už jsem se příliš v nich topila.

Tak to bývá. Dostaneš přesně učitele, které potřebuješ.

Ok.

Co ti noví Strážci? Jaká je situace?

Tak pokud je nepošleš zas pryč, tak tam budou.

Myslíš to včera?

No, máš jich několik a jednoho jsi chtěla včera zazdít.

Aha. Jsem byla v sebedestrukci no…ach jo…holt ty emoce pořešit, já vím…Proč je toto léto tak náročné?

Říkal jsem ti, že bude. Není jen pro tebe. Je to kolektivní záležitost. Je potřeba už pohnout s určitými záležitostmi a to jde vždy přes lidi.

Ty víš něco o těch překladech a jazycích?

Zkus konkretizovat otázku.

No , jestli to mám správně ty překlady a některé ty jazyky, které jdou přes mě.

Funguje to tak, že jde o energii, ta se přeloží do jazyka přes tvou nervovou soustavu. Ale energie protéká přes srdce. Pokud je srdce v klidu, překlad se blíží ke sdělenému.

Vždycky je ti zle, když jsi nedostatečně ukotvená. Říkali jsme ti to tisíckrát a furt na to zapomínáš. Minule tě i Gaia na to upozorňovala a stále to samé. To nechápu.

No, já prostě zapomenu. Až když mě to vystřeluje nahoru, tak mi dojde, že je nutno se ukotvit.

Tak si napiš lísteček na zrcadlo.

Tak jo.

Řekni mi prosím tě něco hezkého. Poslední dny byly náročné, jak na vysoké škole, kde jsi tupý u zkoušky a učitelé se zlobí.

Mám tě rád a vždy budu mít. Jsem tady s tebou každičký moment. Cítím vše, co ty. Jsem ti oporou, rádcem, tatínkem, maminkou, přítelem, vším. Bolí mě, když trpíš a mrzí mě, když na mě zapomínáš. I já mám své city a hrdost. To se asi divíš teď. Jsem bytostí univerza s city, jak zvláštní představa, že?
Nikdy tě neopustím a navždy tu budu a není potřeba ronit slzy, když je vše tak nádherné a oslňující:).

3.8.2019
.