Multidimenzionální prožívání II. část

Po dvou týdenním maratonu multidimenzionálního žití se ozývám, že jsem tu a mé tělo je v pořádku. Dostala jsem velké lekce a některé úkoly zvládla a v některých jsem udělala chybu. To je tedy můj kritický pohled na sebe sama, i když bytosti říkají, že chyba není a vše je výcvik. Naučila jsem se sebrat odvahu v nejtěžší chvíli a jít čelit svým omylům. Naučila jsem se občasně dívat i z výšky, a ne z pohledu mravence. Pochopila jsem, že temnota není zlá, mluvila jsem s ní. Spíše lidé z nevědomosti a z ega vytvářejí svět velmi složitým a mohou zbořit i zdejší matrix/realitu. Nejkrásnější na tom všem je, že nejste nikdy sami. Vždy je mnoho bytostí, které vás podrží, dokonce „zašijí“ utrženou ruku v éterické rovině a mnoho bytostí zde ve hmotě, kteří energicky dělají ochranný kruh. A tak není vlastně čeho se bát. Pošlou vám přesně takové úkoly, které můžete zvládnout, a podají ruku, když už jste téměř na tisíc kousků. Zdejší pojetí Boha je opravdu mylné. Měla jsem tu čest mluvit skrze bytosti se Zdrojem a on není pouze Láska, jak nás učili. On je a tvoří a dokonce svým projevem dává možnost ho mírně popsat, dát na chvíli do škatulky a pojmenovat, ale spíše je to nemožné. Zdroj je totiž nepopsatelný a nepochopitelný, tedy alespoň pro mě. Ale přesto je to něco, co je mi blízké a co mě k sobě přitahuje již věky věků.
Naším úkolem je nyní zjistit, kdo vlastně jsme? Jaké dopady má naše uvažování a tvoření do jiných světů. Jaké úkoly zde máme a kam až sahají naše kompetence. A tak buďme bdělí a sledujme vše mezi řádky. Jakou cestou se vydáme je jen na nás a my neseme za to odpovědnost.

Kristaaa-el