Mé multidimenzionální prožívání I. část

Snažila jsem se vytvořit určitou strukturu, ale asi se to nepodařilo. Tento příběh je autentickým zážitkem, prožívání mé skutečnosti, respektive mých skutečností.
Před půl rokem jsem dostala zprávu na messenger přes jakéhosi pána z Moravy od draka. Byl to Zlatý drak a mluvil jazykem, který jsem nikdy neslyšela. Připomínalo mi to mírně románské jazyky, ale pouze určitá slova, některým jiným jsem nerozuměla. Bylo to poprvé, kdy zprávy z jiného světa byly převedeny do zvuku a já se toho opravdu lekla. Dokud tak nějak slyšíte hlasy v sobě a dokážete je zarámovat do určitých struktur, do určitého vědomí a cítíte jejich energii, máte nějak pocit, že je to vcelku zábavná vesmírná komunikace. Když si však pustíte hlasovou zprávu a tam je tak mocná energie, že byste vyloučili vše ze střev na místě, tak vám dojde, že tady přestává již být legrace. Zároveň z té hlasovky šla velmi mírumilovná energie a velký zájem o můj duchovní posun.
Za měsíc napsal onen pán či drak? /bylo to česky/: „Vidím, že jste se konečně pohla z místa.“ Musím tedy říci, že mě to rozzuřilo. Tolik práce, tolik učení, tolik obětování a on mi tak ledabyle poví, že jsem se „pohla“? a ještě konečně? Takže to bylo pomalu? Napsala jsem: „Oh, vy mocný, hlídejte si svůj posun.“ A tím jsem na půl roku skončila. On se už neozval. Asi věděl, že nejsem připravena.
Ozval se před dvěma týdny a já nastoupila do vlaku, který nemá cílovou stanici. Dovoleny jsou jen malé občerstvovací pauzy, než se rozjede zase dál. Tento můj proces je jednou z největších zkoušek v této inkarnaci a já si stále nejsem jista, jestli to zvládnu.
Více se mi otevřelo vnímání z mé planety rostlin. Dokonce jsem si vzpomněla na jazyk, který se tam užívá, ač nerozumím slovům. Před pár dny jsem měla velký smutek a cítila jsem, že něco se tam děje. Onen pán z Moravy věděl. On má totiž také jedno bytí tam někde. Věděl, že se přemisťují určité druhy rostlin do jiné dimenze, věděl, že já tam zůstávám a nemohu s nimi a to byl důvod toho smutku. Měla jsem čest mluvit i s velmi důstojnou bytostí blízko Zdroje /omlouvám se za popis, neumím popsat jeho hierarchii blíže/. Tato bytost mě učí a štve zároveň. Já se s ní hádám. Dokonce jsem použila i sprosté výrazy, kdy jsem se rozčílila, jak to tady vypadá, a jak se nic nehýbe. On s láskou ale důrazem začal vysvětlovat, že nám dali všechno, vynálezy, technologie, lidé, že přeci již komunikují s jinými světy a nikdo je neupálí apod. Nedokázala jsem mu vysvětlit, že je to málo, když tady vládnou furt temní. Mám tisíce otázek, ale odpovídá jen na něco a ještě někdy. Někdy není možná komunikace. Buď má onen pán světské povinnosti ve hmotě, nebo tato bytost je na konferenci. Oh, ano, i oni mají podobné věci jako my tady. Mají také emoce. To mě snad ohromilo nejvíce. Naivně jsem si myslela, že je jen v klidu a v tichém rozjímání. Umí se i rozlítit, když je potřeba. On to ale ovládá, na rozdíl ode mne. Mně vyjela energie červeného draka před pár dny. Zcela jsem zuřila a chtěla to tu spálit ohněm, ale udržela jsem svou část. Myslím, že to byla Celesta, která ho držela a on ji poslechl. Cítím tedy, že jsem v dalším světě. Už to nejsou ony dva: Země a Planeta rostlin, je tam něco třetího, je tam drak. Jsem to já? Nebo ona energie vstupuje do mě?
Dostala jsem úkol od bytosti blízko zdroje. Úkol byl to takový zvláštní. Spojen s emocemi, kódy a láskou. Snad jsem úkol naplnila. Potřebovala bych zmáčknout tlačítko a naladit si rádio a mluvit s kým budu potřebovat. Realita je ale taková, že neustále čekám na připojení. Učím se trpělivosti. Jsem velmi netrpělivá bytost.
Někdy mám pocit, že zešílím. Moje pozemské já se stává něčím, někým a já se v tu chvíli rozpadám na kousky. Ztratím se a pak se zase naleznu. Poslední roky jsem jela v emocích menšího rozptylu, ale co znám onu bytost, lítám emočně nahoru a dolu. Včera jsem si zrovna užívala téma sebedestrukce, měla jsem i marnost, zmar, zoufalství. Asi je potřeba projít všemi emocemi. Oh, měla jsem i strach. Ležela jsem v noci a Zlatý drak mě strážil, protože můj strach byl destruktivní. Nevím, přesně, co se dělo. Probouzela jsem se každou hodinu a půl a upadala zpět do spánku. Udělala jsem si emoční vazbu na draka, víte, mám ho ráda, kdo by taky neměl rád ochránce, že? Drak ale nemá emoční vazby, on to opětovat nebude. Udělala jsem si emoční vazbu na bytost z planety rostlin. I na pozemského pána, ale on je jimi a emoční vazby už neřeší. Musím tedy jít dál a nevzdat se. Dokázat splnit další úkoly, budou-li, dokončit proces. Mé pozemské já má nyní velké obtíže, tak mi držte palce.

Mi ti pana, Celesta, ni taná. Jesus Chrystus ti nitá. (myslím, že to tvrdé Y tam fakt je a ta í se čtou tvrdě jako my, ty).
Celesta

Pozn. Tento text přišel při bruslení u řeky Labe.