Má transformace a transmutace 2019 aneb dnešní tok myšlenek

Byl leden a já se dívala do ohně. Moje mysl byla vypnutá, netvořila žádné myšlenky. Jen tupá prázdnota. Ani jsem to neplánovala, ale stalo se. Spíše jsem nabyla podezření, že mě zase vypli. Dost už bylo přemýšlení a teď jen buď. V té čiré prázdnotě se zjevila tvář. Byla to stará žena s dlouhými šedivými vlasy, velmi stará z našeho současného pokřiveného pohledu, věk 105. Byla jsem to já. Opravdu mě to v prvních vteřinách zděsilo, protože kůže byla svraštělá a vrásčitá. Ale oči byly šťastné. Pocítila jsem i sílu a vitalitu těla. Tělo na tom bylo lépe než nyní ve 43! Cože? To se vymyká logickému a lineárnímu uvažování. Byla to možná realita. Byla to budoucnost v mé zdejší přítomnosti. Ale mělo to podmínku. Začnu se jinak již chovat ke svému tělu. Vize byla tak silná, že jsem ji začala vnitřně následovat. Přestala jsem chodit nakupovat do obchodu, chodím už jen pro farmářské a bio potraviny, jezdím si pro biopytel zeleniny. Ano, je to opruz, ale nemohu už jinak. Začínám cvičit. Jde to ztuha. Tělo stále prochází transformací a není již výkonné a sportovní jako před deseti lety. Panické ataky zatím nepřišly. Už je znám. Jsou nevyzpytatelné, dva roky klid a pak udeří znovu. Nevzdávám se a věřím, že vše už bude jiné. Strachy propouštím každý den. Kolik jich v sobě mám? Kde jsem to vše nasbírala? „Rekalibrace“ říká vždy Anabel a tak pokorně sklopím hlavu a čistím a propouštím.

Během pár týdnů jsem přečetla všechny díly Amiho. Děly se mi zvláštní synchronicity. Ami (chlapec z hvězd) měl podobnou krabičku na opasku, kterou já dostala v jiné úrovni vnímání cestou z řad od bytosti Diamond Light (bylo tam více ras, ale už si nepamatuji). Krabička pomáhá při Aktivacích. Ami vyprávěl o Veliteli Světelných sil a já četla ten den stejná slova na internetu. Procházím jakousi transmutací. Ač vše nyní spadlo do fyzického těla a ono bojuje s virem a bakterií, vykazuje nelogické pocity. Extrémní emoce. Od návalů štěstí a vnitřního míru po marnost a strach, že procesem neprojdu a odejdu do jiné dimenze. Kůže je jasná, jakoby září. Vlasy se vzpamatovaly (před rokem mi vypadla značná část vlasů), vnímání je hlubší (říkají tedy lidé, kteří sledují mou tvorbu, sama zas tak neposoudím). Energie také přichází v extrémech, od obrovské únavy, po výstřely energie a pětihodinové kmitání po prostoru (většinou využiji na úklid, než zas přijde druhá fáze). Už od prosince na mě volá Difenbachie, chce natočit video. Stále odkládám. Je toho tolik, co potřebuji stihnout. Jak zvolit priority? Komu a čemu dám přednost? Jak to uspořádat? Cítím jak tělem prochází jakési kódy. Někdy je to tak silné, že se mi energie nahromadí a zablokuje se i krk. Moc to pak bolí a bolest je tak otravná. S tím mám zde velké potíže. Jakmile mě něco hodně bolí, mám tendence se vysunout z těla a zbaběle tak zdrhnout. Někdy trpím a někdy si vezmu prášek. Někdy mě vysvobodí hvězdná rodina a bolest utlumí, ale ne vždy.

Chtěla jsem jet do Brna, ale nebyl vhodný čas. Stále mě to nepouští do energií, které nejsou harmonické (nádraží, vlak, město apod.) Už se nevztekám, už respektuji. Potkávám velmi blízké duše, je to Rodina duše, velmi dojemné a hluboké setkání. Legrace je, že tyto bytosti jsou často i z jiných profesí, např. opravář praček, manažeři technických oborů, kovoobráběč apod. Budeme muset přehodnotit náhledy na povolání a vnímat srdcem. V rozhodovacích funkcích pro lidstvo by měly být pouze bytosti s otevřeným třetím okem a čistým srdcem. Nelze již hodnotit dle znalostí. Moje znalosti se dosti rozplynuly. Převládají spíše pocity a zážitky. Mysleme na planetu, na milovanou Gaiu, která má od nás stále moc naloženo. Ulevme jí aspoň tak, že naciťujme, které výrobky a věci již nejsou s námi v souladu a penězi je již nechceme podpořit. Čistěme sebe (a tím i jí) ve hmotě i v jiných úrovních.