Aktivace světelných kódů na hoře Říp

Na Řípu dnes byla bytost mně velice drahá, renesanční člověk jménem Jiří. Vodní bytost u malého rybníčka vítala ho a připojila poznámku, že omamně voní. A to je pravda, protože z Jiřího se linou všemožné orientální vůně, které používá při své práci s klienty. Drobný déšť nás provázel a nic nám to nevadilo. Zase jsem si uvědomila rozdíly mezi Kounovem a Řípem v energiích.

Červený drak se ukázal a létal kolem Hory, bytosti ptaly se na černé skále, jak bylo pokročeno se záměrem. Tak mě hned napadlo, zda jsou to ty samé bytosti, že věděly věci z Řad, nebo si to přečetly z pole Jiřího, nebo je to ještě jinak. Cestou jsme se podivovali jaká květena je na Podřipsku. Některé druhy na Kokořínsku, kde má pobyt v přírodě Jiří, nejsou přítomny. Jak jsme šli prostorem tak i vůně lesa se měnily.

Ni živáčka jsme nepotkali. Opravdu zážitek jít ráno v týdnu na posvátné místo a nebýt rušeni turisty. Většinu přátel mám zde v ženském těle, Jiří je taková vzácná výjimka. Jsem moc ráda, že i bytosti v mužských futrálcích procházejí svou transformací a dokáží tolik vnímat srdcem a být pokorní, milovat Gaiu a její obyvatele. I těšíme se s drakem Aragonem na další bytosti, které vnímají Horu jinak než jen spojenou s pivkem, hlukem a poutí.

Mluví drak Aragon: „Ty jenž přicházíš, poutníku zdejší, vítám Tě a svým hlasem zvonivým Tě zdravím. Přijď k nám pěšinou a pozdrav se s námi, my rádi tě uvítáme, pohostíme a vyladíme. Však jsme na toto určeni. I Celestě děkujeme, že nás zaslechla a sebe poslechla, využívá své dary, nápomocna je Gaie. Děkujeme všem, kteří střeží tajemství naše, nevyvolávají do světa, nemusí mít zážitky přes ego, v srdci si nesou vzpomínku a lásku. Děkujeme.“