Óda na Pravý domácí časopis

Publikoval Denisa Celesta Kralovičová v

Letos jsem se dvakrát stěhovala, takže pošta je zmatená a březnové číslo mi dorazilo o měsíc a půl později. Horlivě jsem časopis vylovila z obalu (řádně obal vytřídila) a celá natěšená ho vzala do ruky. Ach ta vůně. Miluji vůni PDČ. Nevím, čím to je, ale časopis opravdu zvláštně voní. Hm, asi nějaké special lepidlo nebo tisk. Hned na druhé stránce mě zaujala ekologická konference Zpátky k jídlu. Jupíí. Planeta se mění. Dost bylo chemie! Další stránka se kdysi jmenovala Votvírák, že by to Peťa zrušila?, je tam napsáno Dvojky. Peťu znám velmi dobře. Vlastně jsme se propojily přes časopis. Kdysi psala o svých duševních stavech a já jí napsala o těch mých, a když jsem se z nich vyhrabala, (měla jsem panické ataky) děsně jsem jí chtěla furt pomáhat, až jsme se nakonec propojily na Kounovských řadách. Dívám se na její fotku. Anabel též hodnotí kladně. Peťa vypadá fakt výborně. Mám radost. Článek o Lindě mě roztančil, vnitřně jsem se začala pohybovat a dýchla na mě atmosféra Afriky. Další téma je Pastvina. Krásný ekologický projekt na Praze 9. My máme něco podobného v Brně (Otevřená zahrada). Díky strachu z viru se na mě dostala řada v pořadníku a dvacet lidí přede mnou odmítlo vyvýšený záhon, takže mám kousek půdy na pěstování. Hurá. Na straně 17 se dívá krásný chlap tělem i duší a píše o porodu. Brečím a slzím. Jsem dojatá z jeho vnímání ženy, z jeho autentičnosti a křehkosti. Oh, takových mužů je třeba. To jsou ti noví rytíři. Strana 20 textilní kontejnery. Tyto sběrače textilu využívám a mám pak dobrý pocit, že oblečení může někdo nosit. Nedávno jsem hodně třídila skříně, když jsem zjistila, že mi stačí mnohem méně oblečení, a že už na něm vlastně nelpím a vyhledávám spíše pohodlné a přírodní materiály. Další je článek od Zuzky Když se žena bojí. No trochu se bojím předem, protože Zuzka má články pěkně silné, psychoterapeutické a osobní. Veřejně psát o svém dně dokáže málokdo. Je mi to blízké. Tentokráte píše o svém obchůdku bezobalu a silný příběh o jedné ženě. Zaslzím a vrhám se na článek další. Téma kompostování mě provází poslední týdny. Konečně jsem to dořešila a po marných pokusech sehnat komunitní kompostér v blízkém okolí jsem si pořídila vermík, tedy vermikompostér a žížaly. U článku jsem se smála, protože jsem stejný pošuk. Téma třídění je má srdeční záležitost a vůbec nechápu, že jsou dodnes lidé, a je jich mnoho, kteří vůbec netřídí! Dokonce jsou i v mé rodině, beee. Kdy se planeta zlepší?, no jo, až lidé přestanou být líní.
Oh, Monika Valentová… Její odvrácenou stranu miluju. Někdy se směji a někdy i brečím. Tentokráte jsem to zvládala bez emocí a představovala jsem si ten mech v autě, protože si to pamatuji ve starém Seatu, že se nám také dělal na okýnkách kdysi. Strana 28- firmu Probio miluju a propagovat budu vždy. Jejich bio výrobky jsou tak chutné, že běžné mouky už vůbec nepozřu. Nedávno začali s novými obaly s krásnými ptáčky, takže podporují i přírodu. Mé srdce jásá.
Jiří Charvát a jeho Za slova. Kluk, který snědl nějakou žábu jedovatou a má otevřenou mysl. Když byl u Alžběty na cestách, tak jsem měla záchvat smíchu. Bylo to opravdu komické i pro mě. A to prosím zdejší humor vůbec nechápu. Dětství Moniky Stehlíkové mi připomíná mé, ač zas tak nadaná nejsem, ale sociální jinakost velmi dobře pamatuji. Ty její oči. To je anděl. Čistá láska a nevinnost, řekl by Anabel. Ah, už se na mě valí Falešná Pařížanka. Fejetony od Kamily Boudové jsou famózní, protože ukazují Paříž úplně z jiného pohledu a pro mě velmi fascinujícího. Zajímá mě, jak se jí tam žije a jací jsou tam lidé. Z filmu se toto nepozná. Díky Kamilo! Na str 36 další konference na téma ekologie a zemědělství. Opravdu se věci mění, mám radost. V článku na téma školní projekt pro budoucí profesi jsem v duchu popřála studentům hodně zážitků, protože něco takového si vyzkoušet, musí být parádní. My si něco napsali do přihlášky, co nám řekli rodiče (u mě to byla SEŠ) a tam se prostě šlo. Článek Pevná půda pod nohama se mi moc líbil. Ano, Vesmír vás ve štychu nenechá, obzvláště pokud máte vyšší záměr v souladu s tvořením a ne destrukcí. Manželé Buškovi píší moc hezky ze svého rodinného života a sdělují niterní pocity. Velmi zajímavé je číst ty mužské pohledy na svět. To je pro mě novinka většinou a je to podnětné. Už se těším zas na další čísla. Je to balzám číst takové časopisy. Konvenční časopisy nejsem vůbec schopna vstřebat. Děkuji celé redakci a hlavně Petře, protože ta to celé vymyslela a zrealizovala a my máme co číst!

Denisa Celesta Kralovičová

https://pravydomaci.cz/