Rostliny, stromy, zahrady

Na planetě Zemi stále ještě jedou setrvačností programy oddělitelnosti. Můžeme je identifikovat i v pohledu na zahrady. Jsou zde zastánci různých stylů, odpůrci jednotlivých rostlin a stromů apod. Můj pohled se v tomto proměnil. Původně jsem byla ovlivněna proudem, který si říká Permakultura. Jenže jak si mi začala otvírat rostlinná říše, začala jsem vidět vše jinak. Volaly na mě rostliny vyšlechtěné, okrasné a věřte mi, mají stejnou láskyplnou vibraci jako ten původní keř či bylina. Proto nejsem již zastáncem žádného zahradního stylu. Miluju i zahrady japonské. Krásná a dokonalá zahrada tohoto typu je v části Botanické zahrady v Troji. Těžko snáším chemické látky, takže nějaké postřiky nejsou se mnou v souladu. Miluju i zámecké parky, ač jsou člověkem sestříhány do určitého tvaru. Je v nich takový klid a řád. Je mi tam dobře. Doma mám takový hybrid. Původní okrasná zahrada se proměňuje ve venkovskou či přírodní, když tedy použiji nějakou škatulku. Rostliny samy se hlásí, každý rok někdo přibyde. Teď s očekáváním pozoruji, jestli se do nových domovů nastěhují ptáci a netopýři.

V éterických rovinách jsem pracovala na různých zahradách u lidí, kteří v té hutnější formě měli rozličné styly a bylo to v podstatě jedno. Důležitý byl záměr a ti majitelé ho měli vždy v lásce. Miluju louky a smíšené lesy, je tam tolik druhů rostlin a stromů a mnoho živočichů a hmyzu. Kamarádka viděla nedávno skřítka na osázeném kruhovém objezdu. To mě docela překvapilo. Většinou vyhledávají klid, od hluku co nejdále.

Miluju půdu. Všechen život v ní a bolí mě, když vysychá. Teď je mi dobře. Zapršelo a všude je vláha. Teď budu mít půl roku více energie. Jak se stáhnou rostliny zpět do půdy, jejich listy opadají a uschnou, usínám i já zimním spánkem. Pak v zimě se ploužím krajinou a jehličnany se mi smějí. Oni mají dostatek energie a radosti i v zimě. Možná proto lnu k neopadavým japonským druhům. Pokud jsou velké mrazy, balím je do netkané fólie a ochraňuji v našich podmínkách. Nejvíce však miluji tropické druhy, ty jsou plné života, přímo vystřelují energii do Vesmíru, u těch začnu vždy skákat a oči se mi rozsvítí. Proto buduji tropický skleník letos. Budu se těšit z bratrů a sester z jiného podnebí, budu se snažit, aby jim bylo dobře a je mi šumák, že nejsou z našeho podnebného pásma. Protože já miluju celou naši Gaiu, neřeším hranice ani vlajky.